Umíme si určit cenu?

Umíme si určit cenu?

Hned na počátku našeho podnikání jsme s kamarádkou zjistily, že stanovit si cenu za své výrobky není lehké. Na jedné straně víme, kolik práce a materiálu nás vše stálo, na druhé straně nás objala obava, aby cena nebyla příliš vysoká, jestli si zboží někdo koupí, jestli naše výrobky za ty peníze stojí. Však záhy jsme došly k závěru, že neexistuje nic takového jako příliš vysoká cena boží. Existuje pouze větší nebo menší skupina zákazníků, kteří si jej za tu cenu koupí. Ale pozor! Nepřímá úměra „čím nižší cena, tím více lidí ochotných koupit“ tady rozhodně neplatí. Příliš levné zboží působí podezřele a zákazníci si ho nebudou vážit zdaleka tak, jako když si nakoupí za vyšší cenu.

Anonymita…
Asi jako každý začínající prodejce, i my cenu svých výrobků porovnáváme s cenami v běžných obchodech a nedělá nám dobře zjištění, že máme svoje zboží výrazně dražší. Jenže v supermarketech a řetězcích leží hory anonymního zboží, které nemá duši. Nikdo z těch, kteří jej vyrobili, k němu nemá vztah. Nikdo si nedal záležet na tom, aby právě tento výrobek vypadal a fungoval přesně tak, jak funguje a vypadá. A pokud ano, v jeho ceně se to náležitě odrazí. Při naší ruční výrobě dáváme do každého výrobku kus svojí duše. Došly jsme k závěru, že o tom musíme dát svým zákazníkům vědět a neprodávat se lacino.

Materiál

A jak tedy cenu za zboží určit? Zkusili jsme si vzít jeden konkrétní výrobek. Co se v něm všechno skrývá? Musíme stanovit ceny nejen tak, aby se nám zaplatil materiál. Za materiál musíme počítat také jeho již nepoužitelné zbytky, které sice na výrobku nejsou, ale nenávratně jsme o ně přišly. Další náklady, které jsme zaplatily při koupi materiálu; sem patří nejen poštovné, ale také cena za naši dopravu při osobním vyzvednutí. Občas bereme zboží ze zahraničí, takže musíme započítat různé poplatky za proclení, DPH atd. Když nakupujeme látky z druhé ruky nebo tzv. dvojkové kvality, má sem tam vady. V tom případě musíme celkovou cenu rozpočítat jen na množství, které opravdu můžeme použít. Při naší cenotvorbě nesmíme zapomenout na to, co není zas až tak vidět, ale bez čehož bychom se neobešly – takový neviditelný materiál = energie. Započítat bychom měly samozřejmě i pomůcky a nástroje, které se rychle opotřebují a víme, na kolik výrobků je použijeme. V neposlední řadě vy bylo moc fajn, když by se nám zaplatil i čas, který do výrobku investujeme. Určitě s kolegyní nechceme sledovat hodinky pokaždé, když něco kutíme. Zkusily jsme si udělat takový pokus –po dobu dvou týdnů jsme si zapisovaly, od kdy do kdy a co jsme dělaly. Z toho jsme pak zjistily, kolik našeho času se ve výrobku skrývá. Nezapomněly jsme ani na čas, který nám trvala příprava a úklid.

Čas

Některé oblečky už vyrábíme jak na běžícím pásu, v některých jsou ukryty hodiny a hodiny experimentování a zdokonalování se v nových postupech. I to se pokoušíme při tvorbě cen zohledňovat. Když nám pak vyjde nějaké zboží o něco dráž než to ostatní, snažíme se exkluzivitu těch dražších věciček podtrhnout třeba luxusnějším balením. Při komunikaci se zákazníky pak zmíníme, jak jsme při výrobě bojovaly. Ukážeme na tu část výrobku, která je obrazem vítězství ducha nad hmotou. Povídáme jim o tom tak, abyste nevyzradily naše výrobní tajemství. Opravdu, naše zákazníky zajímá jedinečnost našich výrobků.

Rezervy

Hotovo! V ceně výrobku teď máme materiál a práci. Opravdu hotovo? Ach jo, asi ne! Při představě, že se některé z nás rozbije šicí stroj, si uvědomíme, že bychom měly vytvářet nějaké rezervy. Jaká by tedy měla být minimální výše takové rezervy? Dovolily jsme si cenu výrobků navýšit o určité procento, které si pak dáme stranou. 

Navyšujeme

Jak jsme tak přidávaly hodnoty, rezervy a nadhodnoty, vyšplhaly se nám ceny do obřích výšin. Ale zatím si nikdo ze zákazníků nestěžoval, tak máme svědomí vůči nim čisté. Nechceme nikoho šidit ani okrádat, ale přeci jen, když už jsme do výroby investovaly, bylo by milé, kdyby se nám z investice část vracela nazpět.